Představujeme se

O nás

 Psi a zvířata nás provází celým naším životem. 

Touha pořídit si border kolií nastala již někdy v roce 2008, kdy jsem poprvé začla navštěvovat agility cvičiště s pudlíkem. Border kolie mě ihned okouzlily svojí povahou, avšak byla jsem ještě velmi malá na takovéhoto psa a tak jsem alespoň mohla borderky obdivovat a zjišťovat si o nich více informací. 

V roce 2012 k nám poněkud neplánovaně přibyla Nelinka - čivava. Malý uzlíček, který se všeho a všech bál. Začala jsem s ní tedy pracovat s vidinou, že z Nelinky udělám budoucího agiliťáka. Nebylo to s ní vůbec jednoduché, z cizích lidí měla panickou hrůzu, její strach ze psů ještě zesílil, když ji napadl německý ovčák, když ji nebyl ani rok, bála se ran, prudkých pohybů,...  Chodily jsme spolu na kurzy poslušnosti, aby si pomalu zvykala na přítomnost dalších psů a práci mezi nimi, ale jakmile jsme chtěli zajít na agi, utíkala strachy z parkuru a  nechtěla spolupracovat. Spoustu trenérů mi říkalo, že to s Nelinkou nemá cenu, a že se akorát budeme trápit. Naštěstí jsme však narazili na Radka a během jednoho tábora v roce 2016 se nám povedlo Nelince ukázat, že to je zábava a pomalu se jí to začalo bavit

V květnu 2017 padla od mé maminky právě ta věta - tak když sis tak dlouho přála tu borderku, tak po tom všem, co už jsi dokázala s Nelinkou, tak se podívej po nějakém vrhu, který by se ti líbil. Já nadšením bez sebe začala hledat ten správný vrh. Bohužel v tu dobu se kolem mě začínaly čím dál tím více vyskytovat extrémně citlivé borderky, které nezvládaly žádný tlak, stejně tak jako štípající borderky, které třeba i vyjížděly na ostatní psy. Bála jsem se, abych zrovna takovou borderku nevybrala. 

Nakonec mně naprosto okouzlil externí vrh C - Segibo a malá, pár dní stará Sunnynka na fotce. Psala jsem ihned Terce, jestli náhodou ještě nemá volnou fenečku. Měla jsem ohromné štěstí, že zrovna na Sunnynku někdo uvolnil rezervaci a že se mi ji Terka rozhodla svěřit. 

Sunnynka byla přesně ta borderka, kterou jsem si přála, neskutečně vyrovnaná, sebejistá a přitom tak hodná a něžná na vše živé. Když potom tedy maminka hledala borderku pro sebe, tak po tom, co nevyšel zahraniční vrh, tak jsme se snažili alespoň najít vrh, kde by trošku Sunnynky rodokmenu bylo (nakonec jen velmi vzdáleně). 

Dárlinka přišla velmi nečekaně, upřímně jsem po Sunnynce chtěla do budoucna do sportu spíše štěňátko s trošku více sportivnějším rodokmenem a o něco atletičtější postavou. No, alespoň ta druhá část se splnila. Vykoukly na mě totiž v roce 2022 fotky Sunnynky polosourozenců (po stejném tatínkovi). Štěňátka se narodila bez jednoho dne přesně po pěti letech, co se mi narodila Sunnynka, po stejném tatínkovi a po Čikince, kterou jsem již nějakou dobu sledovala a moc se mi líbila. No a jako bonus? Zase volná fenečka s červeným obojkem. Odhodlala jsem se a napsala Lence, jeslti náhodou stále nemá volné štěňátko a ani jsme skoro nevěděli jak a už jsme se na Dárlinku byly podívat, potom ještě jednou a za cca měsíc, co jsem napsala první zprávu jsme si ji vezli domů. 

Bylo to asi to nejlepší nečekané rozhodnutí, jaké mohlo být. Domů jsme si přivezli kuličku plnou energie s věčně vrtícím ocáskem, ale tak moc pozornou. Od prvního dne se sama krásně držela u člověka, lidi, psi, děti naprosto miluje, neřeší nová prostředí, hluk, dopravní prostředky, manipulaci,... a tak se z ní stal skvělý parťák na jakékoliv dobrodružství. Naštěstí z té malé kuličky také vyrostla a i když je v běžném životě naprostý kliďas, jakmile se jde cvičit, jde do všeho na 1000% a je úplně jedno, co to je. 

Právě díky této povaze, stylu pohybu a kostře jsem se rozhodla, že do chovu zasáhne, a že nadešel čas, abych založila svoji vlastní chovatelskou stanici.

Mým cýlem je odchovávat zdravá, vyrovnaná štěňata s velkou ochotou do spolupráce s člověkem a jakékoliv aktivity s ním. Štěňata, která budou plnohodnotnými parťáky do života i do sportu.